Táborový deník 2001 - čtvrtek 5.7.

Pořád mám problémy s tou nohou, hlavně pravačkou, levá už je v pohodě. Dopoledne šli dvě družiny na dřevo. Naše družina hrabala „vybzuknutou“ trávu mezi lávkami a za nimi směrem na latrýny. Tlachal nám docela dobře pomáhal. Trávu jsem nosil vidlemi k „fotbaláku“, ale vozili jsme i kotoučem. Vidle si pak ode mě vzal Korbík a bylo hotovo, pak jsme šli do tábora hrabat nanesenou trávu chrustem (na táborák), ale zjistili jsme, že na stožáru chybí vlajka, začal velký zájem o vlajku. Míra z toho byl docela vystrašený, Tlachal se taky zapojil. Prohledávali se všechny stany, když nic, tak potom hlavně stany těch co byli na tábořišti v době sejmutí. Nakonec jí měl ve stanu Korbík, protože tento den píši déle. tak vím, že jí sejmul Mára než odjel do Veselí, Korbíkovi do stanu jí taky asi dal Mára. Oběd byl určitě dobrý (jako vždy), protože se samou chutí ani nepamatuji co k obědu bylo, stejně si den podle jídla nevybavím. O poledním klidu jsem se velmi dobře prospal, snad celou hodinu jsem si zdřímnul. Občas je i polední klid delší, protože vedoucí chodí hrát nohejbal. Odpoledne byla etapa Sajanu, vedoucí zase přečetli úryvek z knížky a vysvětlili. Úkol byl jednoduchý, museli jsme si vzít velká echa bez víček, v knížce bylo psáno, že nebyla pitná voda… museli jsme doběhnout ke Karštejnce (ke studni, kde je pitná voda), tam si napumpovat do ešusu vodu, vrátit se zpátky a přinést co nejvíce vody. Takže se muselo jít opatrně, aby se voda nevylila, ale ani pomalu. Kdo dokázal všechno skloubit dohromady, tak vyhrál. Naše taktika byla taková: Já jsem doběhl se všemi čtyřmi ešusi ke studni mezi prvníma a napumpoval jsem je. Korbík tak mezitím doběhl a došel. Šikula a Felix byli někde na cestě. Každý jsme vzali dva ešusy a šli. Korbík donesl obě echa až do tábora, já jsem jedno Šikulovi předal na cestě. Felixovi jsme radši ani ešus nedávali. Cestou kolem nás projeli vodáci na kolech. Měli stejná trička a měli z nás ohromnou legraci, že nosíme vodu v ešusech.