Táborový deník 2001 - neděle 8.7
V neděli už několik let tradičně bývají návštěvy. Tradice už taky je, že dopoledne se pracuje a uklízí tábořiště, aby si rodiče nemysleli, že tu žijeme jak pras… Naše družina měla shrabat seno a vysbírat všechen bordel před bránou. Fousáči uklízeli v tábořišti a Žárovky za kuchyní, Houbičky měli službu v kuchyni. Tlachal nás dostal na starost, aby to bylo dobře provedené, byla docela i sranda. Já jsem šel po svačině hrabat ke koupáku, Šikula na mě křičel: „abych se na to už vysral“. Od brány se najednou ozvalo: „Šikula, dej si deset“. Medvěd. Pešek. Na koupáku byly nějaké blitky nebo co, ale to asi po sobě nechalo nějaké zvíře. Hlavně jsme hrabali u brány, potom se udělal takový hlouček kolem Tlachalovy káry. Stála ho hodně přes deset tisíc, ale přesně nevím. Medvěd s Tlachalem říkal, že ještě dohrabeme pod stromečkem a padla. Dohrabali jsme a byl oběd, po obědě byl normálně polední klid. Někteří rodiče, ale už přijeli třeba v jednu hodinu, návštěvy byly ustanovený na 14 00 – 16 00 hod . Kluci, kterým nepřijeli (zatím) rodiče, tak hráli nohejbal. Já jsem si z nástěnky vzal cedulku na 1. stupeň junácké zdatnosti a snažil se vyplnit některá políčka. Šel jsem k nohejbalu a řekl Vítkovi (1. stupeň by měl zkoušet Vítek+Míra, ale zkouší všichni vedoucí) jestli mě může Tlachal vyzkoušet ze slibu, hesla a zákonů. Vítek řekl ať mu řeknu heslo: „Buď připraven“. Vítek, ale řekl ať ho také vysvětlím, tak jsem ho vysvětlil. Tlachal mě potom zkoušel ze slibu a zákonů. Když jsem říkal zákony, tak jsem si nevzpomněl na druhý v pořadí – věrný. Pak mi Tlachal říkal, že on to dělal tři roky… Pak jsem si doběhl pro kroj, aby mě vyzkoušel z junáckých odznaků, ale neuvědomil jsem si, že ty na kroji nejsou. Pak jsem si šel odnést věci do stanu, a v tom vidím, jak přijíždějí naši. Přijeli směrem od latrýn. Taťka s Jitkou už byl za druhou lávkou a mamka byla na první lávce směrem od lesa. Šel jsem směrem k nim, návštěvy probíhaly jako vždy. Já vyprávěl o všem možném, Jitka se ptala na různé věci, taťka se jí koukal na mezeru mezi posteli, protože chce ještě jedno prkno před poličku. Mamka se mě ptala na prádlo, já říkal, že ho mám dost, ale pro jistotu mi tu nechala něco a k tomu ještě „toaleťák“. Domlouvali jsme se jaké věci tu mám Jitce nechat. Pak jsem šel pro dalekohled, měl ho Šikula, ukázal jsem rodičům a Jitce přístřešky u stodoly, které jsme si stavěli. Ještě jsme zašli k nástěnce mrknout se, mamka se divila, že mám za úklid stanů jednu čtyřku, kdy ž ostatní známky jsou samé pětky, nejvyšší známka je totiž pětka. Jitka říkal ať jí tu dyštak nechám zápisník, ptala se jestli mám hlavně zapsanou přípravu. No, vlastně já se jí ptal jestli jí tu mám zápisník nechat. potom už se rodiče bavili s ostatními rodiči a s Tlachalem…    Když rodiče odjížděli, tak jsem je šel vyprovodit. došel jsem až za koupák, až k vrbě, která je uprostřed louky. Stáli tam Doležalů, odjížděli spolu, je mi jasné, že jeli do Hamru, ke Kolouškům. Zpět do tábora jsem šel s Lukášem. trochu jsem ujedl z mamkou dovezených potravin a šel hrát nohejbal, nejdříve jsem šel za kuchyň, byl tam Hovězí a Pingl, oba už se skautem skončili. S nimi tam byl ještě nějaký chlápek, nevím kdo to byl. Pak přišli hrát nohejbal, ale bylo to o ničem, na hřišti byl i Vítek. Hovězí s Pinglem říkali jak přijdou na přepad, moc tomu, ale nevěřím. K večeři byly dobroty. Navečír jsme měli za úkol v časovém limitu oběhnout co nejvíce táborů v okolí. tam „vysomrat“ razítko a podpis. My, Houbičky a Fousáči jsme se drželi nepochopitelně spolu a měli stejně táborů, asi čtyři. Žárovky se oddělili a razítek získali pět. Vedoucí pořád říkali, že se nám to zítra bude hodit.