Táborový deník 2001 - netradiční den: pátek - sobota, 6.7.-7.7.

Tento den pro nás začal, když jsme přišli z Metele. Na programu byla snídaně. Po snídani byl ranní nástup. K snídani jsme měli kapustovou polívku (asi) s chlebem. Normálně jako vždy byl dopolední program, šli jsme na dřevo. Hned u latrýn jsme řezali soušku na táborák. Běžel jsem pro vyměnění pily a Lukáš potom pro další dvě, aby se nelenošilo, ale pracovalo. V lese se hned naměřilo, nařezalo a odnosilo. Už si to moc nepamatuji, ale asi jsme potom odešli do Týpý (Teepee). Měli jsme mít víčko od ešusu. Do Týpý jsem dorazil mezi prvníma. Vítek rozdělal oheň a „rozezvučněl“ kytaru. V Týpý se dodělal „lajning“, ohniště s roštem (kus plechu), na provázek nad ohništěm se připevnila kůže. Ptal jsem se Máry proč? Říkal, aby provátek nechytl, že se na ní dá přichytit kotlík… Tento „noční den“ byla další etapa do Sajanu. Nesměli jsme usnout, nebo tři napomenutí za to, že hlava ležela na zemi, nebo zavřené oči. Potom se přinesl hrnec s párky, hned se přesunul na rošt. Z hladu jsem se začal bedlivě starat o oheň. Potom vedoucí říkali, že potřebují jednoho rychlého běžce, aby doběhl do tábora pro hadry (na sundání hrnce). Šel jsem já, v půlce cesty jsem potkal Vášu a Čejnýho, řekl jsem jim ať jdou se mnou. Ještě se napili čaje a šli jsme do Týpý, párky byly zanedlouho hotovy. Byly dobré, moc jsem se, ale radši nepřecpával. Potom byl „normálně“ polední klid. Museli jsme do svých stanů, ale naštěstí jsme tam moc dlouho nebyli. Pak byl nástup. Dnešní úkol vzdali Popelka a Double. Pepe už taky chtěl jít spát, ale potom si to rozmyslel. Na nástupu se ještě vedoucí ptali jestli nechce někdo vzdát. Potom jsme vyrazili. Nikdo nevěděl kam jdeme, jenom vedoucí. Družiny se měli držet pohromadě, ale (bohužel) se zase tvořili známé „partičky“. Když jsme byli už někde za Borovanským mostem, tak někdo z vedoucích prohlásil jestli odtuď  dáme toho bobříka odvahy. Vítek řekl, že až od B. mostu. Jak jsme později zjistili, tak si dělali legraci. Občas se nás takhle snažili zastřelit. třeba ještě postupně mizeli z cesty v lese. Potom zase šli za námi. Vítek řekl ať jdeme ke studni, ke Karštejnce. Odtuď jsme, ale šli pořád dál. Vítek šel jako poslední. Pořád nás musel přepočítávat, kdyby se náhodou někdo ztratil. Potom v jednom táboře byl velký oheň, my tam šli. Já jsem si myslel, že tam jdeme jen tak, ale bylo to dohodnutý, teda vedoucí byli domluveni, ale oni o tom nevěděli. Stoupli jsme si tam, a u velkýho ohně stáli dva chlápkové do půl těla s lahváčem v ruce. Jeden z nich byl velmi aktivní, říkali mu Gogo. Najednou nás poznali jedny holky, no vedoucí. Prý se u nás v táboře stavily pro trochu vody, já to, ale nevěděl. Vedoucí jim říkali, že prý říkali, že se u nich staví na návštěvu, tak že jsou tady. Občas tam proběhl chlápek s barelem vody a poléval lavičky, aby nechytly. Na oheň přidávali takové ploty z lesa, používají je lesáci na ohraničení. Jeden chlápek nám takhle říkal, že jinak jsou normální. Říkali, že takhle slaví svátek upálení mistra Jana Husa. Přinesli nám hrnec s čajem, později i hrnečky. Rád jsem si nalil, od toho ohně bylo docela teplo. Zkoušel jsem si sednout přímo k ohni, ale moc dlouho jsem tam nevydržel. Pak přinesli i knedlíky, ale před nimi tam „machrovali“ s feferonkami, ale nato, co z nich dělali, tak nic moc. Knedlíkem jsem jí zajedl. Poté jsme se šli podívat do jednoho Týpý. Bylo to správné indiánské Týpý. Bylo pomalované, uvnitř vyzdobené indiánskými předměty. Když všichni odcházeli, tak jsem ho (chlápka) poprosil jestli si ty předměty můžu ještě prohlédnout. Říkal, že od patnácti let jezdil s „euroindiány“, takže toho má doma dost, že sem ty nejcennější věci nebral. To Týpý si taky kupoval ze svého. Potom jsme šli do takového přístřešku. Připomínalo mi to taneční parket. U stěn byly lavičky… Poté jsem šel směrem do tábora a potkal takovou pani. Prohodil jsem s ní řeč. Říkala, že ten chlápek dělá záchranáře na záchrance v Táboře. Dřív, že se jako indiánům věnoval hodně, ale teď už moc ne. Ale pořád jo. Byl to správnej chlap. Potom nám (mně a Lukášovi,…) ještě vysvětlovala jejich hru, ale to bych popsal celou stránku. Ale bylo to velmi pěkné, to si budu pamatovat. Na táboře mají šedesát dětí, to není málo. Potom jsme už pomalu šli „domů“. Při cestě jsem se dozvěděl, že Tlachal ten oheň přešel. Ze zážitků z výprav nic neobvyklého. „Azbesťák“. Při cestě už Felix skoro spal. Pořád skuhral, že chce spát, já mu říkal, že tam to nevyřeší. Že musí ještě víc přidat. Na konci cesty jsem ho už skoro musel držet, aby šel rovně a nespadl. Po příchodu do tábora byl ještě večerní nástup. Hlídky měli Popelka s Doublem, ti kteří šli spát. Popelka prý ze zdravotních důvodů.

Malý výtažek z Táborového dne, jak visel na nástěnce: