Táborový deník 2001-pátek 13.7.

Včera večer se potom už nic vážného nestalo, ale při snídani měli všichni chytrý plnou hubu keců, že když pude na přepad, tak si nebude svítit, že jsme se měli proti nim rozběhnout… V noci je to, ale všechno jiný. Nestává se mi to, ale často, aby šlo z lesa na lávku a pořád směrem do tábora parta lidí a svítili. Tam na tom svahu se to po tmě fakt jít nedá, tam si nasvítí každý a přepad ne přepad. Celej den už potom byl takovej volnější. Ráno udělal Píďa s Čingisem důkladné bodování stanů. Celý den směroval k večernímu táboráku, dva kluci měli splnit nováčkovskou, Pepe a Jakub. Z Pepeho každý měl srandu, že po třech letech v oddílu… Do sousedního tábora měla přijet hygiena, takže jsme se taky připravovali, kdyby náhodou. Napilno měla hlavně kuchyň. Naším úkolem bylo: uklidit si perfektně ve stanu (musel jsem si vzít „do rukou“ Felixe), nahlásit Vítkovi ošetřovaná zranění a klíšťata. Já jsem musel nahlásit nohy, Tlachal mi na to nasypal ňákej prášek. Odpoledne se hrál nohejbal, bylo to takový volnější, protože byla právě ta hygiena, parkovali u nás, taky si mysleli, že mají jet k nám, ale mýlit se je lidský. Vedoucí si s nima povídali. Řádí u nich viróza, že u pražáků je to normální, že nejsou zvyklí se otužovat, na změnu teploty… Tam kde měli zaparkovaný auto, tak tam ležela (leží?) mrtvá myš! Já jsem si šel původně s Lukášem do Týpý psát deník, ale potom jsme si tam s Šikulou a Dřímalem povídali. Když hygiena odjela, tak byl takový malý nástup. Byla na něm vysvětlena další hra. Museli jsme za kuchyň postavit co nejvyšší stavbu ze šišek (pouze). No, tak každá družina vyrazila do lesa. Když jsme nasbírali jednu tašku, tak Korbík říkal, že jdeme. Já říkal, že ještě musíme sbírat, tak si vzal Šikulu, Korbík řekl ať s Felixem dosbíráme Felixovu tašku. V tý tašce byly tři šišky, ta taška byla cestovní!(?) Šikula nám potom přišel pomoct, ale mně už „tekly nervy“, tak jsem vzal tašku a šel. Stavbu jsme měli průměrnou, ale rozebírat to nebudu (už mi dochází zápisník). Houbičky to slepili smůlou… Z těch staveb jsme pak měli udělat oheň na opékání „holandského chleba“. Každá družina dělala svůj. Každý se rozčiloval, že to nejde, ale potom při troše trpělivosti jsme opékali. Píďa nám na klacky namotal a už to jelo. V táboře taky byly: syn Míry- Lukáš(asi 4-5-6let) a Vítka Markéta(manželka) s Aničkou(dcera-malá). Při opékání si tam Felix hrál s kusem umělý hmoty, kousek mi jí rozžhavený přistál na ruce(kuřba). Při opékání byla sranda… Potom jsme se s Čejným domluvili, že si uděláme program k táboráku. Pomalu se všechno začalo schylovat k táboráku. Každý si k táboráku přines špalík, já jsem potom zjistil, když jsem šel do stanu, že tam má Felix mokrý věci, tak jsem mu je donesl do kuchyně usušit nad kamna. Chtěl jsem vyzkoušet jestli jsou teplý a dal jsem na ně ruku. Bohužel jsem to nevypočítal a položil na ně ruku celou, byly teplý dost! Rychle jsem si skočil na molo, dát ruku do vody, pak jsem si jí máznul nějakou hojivou mastí co mi mamka dala. K táboráku jsem přispěchal, až když Jakub s Pepem podpalovali. Všichni jsme samozřejmě byli v krojích. Pepe nás zase skvěle pobavil při podpalování, ale hlavně po složení slibu, když si šel sednout na svoje místo, tak skočil na špalík, chvíli se na něm kmital a potom s sebou řachnul. Jakub s Pepem si potom volili písničky, Čingis vyprávěl o svým dědovi, kluci měli připravenou takovou přehlídku letadel, Vítek vyprávěl taky velmi vtipnou historku… A my s Čejným? Já jsem z kapsy u kroje vytáhl papírek, Čejný dvě flétny. Na papírku jsem měl napsán kus textu písničky od Jožo Ráže Voda čo ma drží nad vodou. Zazpíval jsem, i když falešně, ale všicgni tleskali. Potom se hráli písničky, poté „Asé bům čéké bum“, Tlachal zazpíval slavíky, A jo zábava byla. Kolem jedenáctý jsme asi šli spát, měl jsem strach, aby vedoucí neodešli taky spát, protože přes půlnoc měl hlídku Hrnec. Táborák byl dobrej, ale přezdívku si nikdo nepálil, buď nechtěli, nebo spíš zapomněli. Na rychlo si už březovku nesehnali.