Táborový deník 2001 - středa 4.7.

Dopoledne jsme nejdříve šli na borůvky, každý musel povinně nasbírat jeden půllitrový plecháček. Bylo to bodované do Sajanu, po sběru byly sportovní soutěže. Skok z místa (u koupáku je malé pískoviště), držení cihly v ruce, hod vilémem a člunkový běh. V člunkovém běhu byly dva běhy, jeden za družinu a jeden za jednotlivce, v této disciplíně jsem dosáhl průměrných výkonů. Průměrně jsem házel i vilémem. V držení cihly jednou rukou za kratší stranu jsem byl, ale z celého oddílu první, cihlu jsem držel 9:03 času. Ve skoku z místa jsem byl třetí se skokem dva metry a devět centimetrů, v pokusu na nečisto jsem skočil 2,22m, pešek. K obědu byla čočka s buřtem. Odpoledne jsme měli etapu, museli jsme si sbalit věci na přenocování, udělat nosítka pro zraněného a dopravit ho na Borovanský most. Odtuď po řece lodí zpět k táboru, tam na druhém břehu vystoupit a dopravit zraněného ke stodole, ke svým přístřeškům. Případně dodělat na přístřeškách nějaké úpravy, Žárovky dělali úplně nový přístřešek. Já jsem celou cestu absolvoval bos ze zdravotních důvodů kvůli noze, nikoho to ani nezajímalo. Když se šlo pro večeři a pro bágly, tak jeden musel zůstat u zraněného. Zůstal jsem já, Pepe, Dřímal a Ondra, čekali jsme, čekali a čekali. Naštěstí jsme měli rozdělaný oheň, postupně jsme si i přidělávali dřevo, hned, ale bylo pryč. Potom se Šikula objevil na břehu, nesl ešus, Ondra pro něj běžel, nakonec to byla večeře pro mě. Felix nechtěl, že nemá hlad, ale alespoň jsem mu vnutil jeden chleba. Byl guláš s brambory, „pošmák“ jsem si dobře. Šikula přinesl moje echo a mojí lžíci. S Šikulou jsme ještě dostavili některé boční stěny. Hlídky jsme měli mít normálně, ale nakonec ne (viz dále v článku). Poté jsem si popošel do blízkého tábora umýt nohy, kvůli zranění. Zrovna tam na molu myli hrnce, ale vešel jsem se. Jakub mi půjčil sandále. Po návratu jsme se začali vybalovat, Korbík odešel do tábora. Zabydloval Šikula a já, Korbík měl „plešku“. Z vedoucích přišli Mája, Tlachal a Píďa. Tlachal dal nástup a ptal se kdo tu chce zůstat, skoro všichni chtěli. Jenom pár ne, těm řekl, že stejně mají peška, že tu zůstáváme. Korbík se mě ptal jestli bych si sním nevyměnil hlídku, že mají s klukama z blízkého tábora domluvený sraz. Nakonec, když se šlo spát, tak se prozradilo, že hlídky stejně nebudou, tak chtěli vyrazit i tak. Než jsme se uložili k spánku, tak nás vedoucí zkontrolovali jestli každý má vyhovující polohu, hlavně mlaďoši. Já jsem ležel na kraji, Felix vedle mě a Šikula na druhém kraji. Korbík se mezi nás vešel způsobem jako jeskyňky (nejdříve prstíček,…). Střechu přístřešku jsme měli moc prověšenou, pořád se nás dotýkali nebo na nás padaly větvičky, seno…, ale dalo se to vydržet. Komáři se také činili. Nakonec „šošoni“ nevyrazili na návštěvu a jenom seděli u ohně. Zkoušel jsem Felixe uspat, ale nešlo to, pořád „pyskoval“, že tam jsou komáři, a tak,  když jsem ho zakryl a uložil, tak se odhrabal a začal komáry mlátit… Potom, když konečně Felix usnul, tak jsem si šel taky sednout k ohni, v chýši se to nedalo vůbec vydržet, mohlo být okolo dvanácté hodiny večerní. Zbytek už patří do dalšího dne, ale já to napíši tady. U ohně už sedělo asi šest lidí, já jsem si psal zápisník, ale spíš ne. Pořád jsme se navzájem strašili, že někdo je v lese. Viděli jsme i světlo z tábora. Vedoucí si v chýši povídali a ani o nás nevěděli, až když Mára vylezl. Přišel k ohni a strašně se divil co tu děláme. Říkal, že to nemá cenu, že se vrátíme do tábora. Bylo asi třičtvrtě na  jednu. Spalo snad jenom pět lidí. Felix už se taky vzbudil, ale s Šikulou jsme ho honem rychle zahnali zpět do spacáku. Mára vzbudil ještě i Tlachala a Píďu. Všichni tři vedoucí nakonec uznali, že hejno komárů je pro nás silný soupeř. Nechtěl jsem tomu věřit, ale vedoucí se opravdu rozhodli, že se vrátíme do tábora. V té tmě jsem musel najít svoje věci a ještě Felixe. V sandálech jsem nesl v rose do tábora Felixe „torničku“ (velká cestovní taška), svojí tornu a v ruce spacák. Ve Felixově torničce byly dva spací pytle, dvě deky… Felix nesl karimatky. Když jsme přišli do tábora, tak všichni z posledních sil vybalili a zajeli do spacáků. Když jsme už byli ve stanech, tak nám Kvíčala oznámil, že máme v noci hlídky. První nebyla, druhou měl Korbík, třetí já, čtvrtou Šikula a takovou provizorní pátou hlídku měl Felix. Šikula nemohl Felixe vůbec vzbudit, já jsem se vzbudil, když budil jeho. Jo, Felix to je na táboře největší borec, co se tvrdosti spánku týče.