Táborový deník 2001 -úterý 10.7.

Protože píši až v neděli, tak si ani nepamatuji co jsme dělali odpoledne. Buď jsme šli na dřevo, nebo se několikrát koupali, nebo hráli nějaké hry… Odpoledne přišli vodáci z Třeboně a vodáci z Veselí. Vodáků z Třeboně bylo poměrně málo, ti přijeli na lodích a zakotvili u kuchyně. Než přišli veseláci, tak  jim Vítek vysvětlil všechno potřebné (pravidla, způsob hry,…). Nejdříve přišla od veseláků jedna skupinka převážně holek, po chvíli i ostatní. Měli udělaný takový vozík. Z káry, zamaskovaný větvičkami listnáčů, větviček tam, ale také moc nebylo. Uprostřed židle, na ní seděl vedoucí a v ruce měl jakoby bičík a ve druhé takovou tyč, která dosahovala před děti, které vůz táhli a na provázku bylo před nimi něco uvázaného, aby jako šli rychleji. Mára nás začal rozdělovat do dvojic (na talířovku a fotbal), malý a velký. Při hře jsme se měli střídat, ale nakonec ani ne, myslím mezi sebou. Hrálo se poločas 10 minut. Takže po jednom střídání jsem se skoro do hry už nedostal. Proti Třeboni jsme vyhráli dost, když jsem dával góla i já. Jejich vedoucí měl pořád takový blbý keci. Nebylo to rozdělený na mladší a starší, on neměl žádný starší kluky a když jsme šli hrát, tak pořád kolik mi je a tak. Že mi je šestnáct (je mi čtrnáct), a kdyby jo, tak to rozdělený nebylo. Tak aspoň fair-play. Nevím co je na tom nesportovního, my taky hrajeme v mistrákách s klukama o dva roky staršíma, a nikdo se neptá jestli je to fair-play. Nohejbal hráli Hříbek, Korbík, Jakub… Začalo se jim říkat „soukromníci“, protože mezi sebe nikoho nepustila když jsme tam přišli, tak říkali ať vypadneme, že oni hrají nohejbal… Ale když měli dohráno a hrál se fotbal, tak to dělali blbý a byli strašně aktivní. Já jsem si potom šel zdřímnout do stanu. Probudil jsem se, když už byli všichni pryč. Co jsme dělali potom večer to už si taky nepamatuji, ale určitě to muselo být zábavný, když si to nepamatuji.