Výprava na „Horusičák“ a na pískovnu
|
13.10.2001, sobota
Tato výprava se domluvila den předtím na schůzce, když ke klubovně přijel Vítek a ptal se kdo může a chtěl by zítra na výpravu. Domluvili jsme se na skoro už tradičním srazu – v 8:30 u klubovny. Z vedoucích dorazil jenom Vítek a nás „skautíků“ bylo kolem deseti. Nejdříve Vítek navrhl kam by jsme mohli jít, na Větrák nebo na pískovnu, tyto dvě místa byla totiž vhodná pro hru, kterou měl připravenou. Snad všichni se shodli na pískovně, a tak se mohlo vyrazit. Hned na začátku cesty nám Vítek řekl, že si máme všímat věcí a okolí kolem sebe, že během cesty potom budou takové kontrolní otázky. Po překročení hlavní silnice jsme došli za „kulturák“, tam je taková ta betonová kulatá nádrž, každý ji zná. Tam jsme zastavili a dali si baťohy a torny na lavičku, rozdělili se na dvě skupiny, ale nejdřív Korbík řekl svojí otázku čeho si při cestě všiml. Jeho otázka zněla, co bylo napsáno na okně toho „sekáče“ za novinovým stánkem. Snad nikdo nevěděl, a tak si musel odpovědět sám: „Kalhoty a ponožky po 20,- Kč.“ Ale teď to taky nevím přesně, ale něco na ten způsob. Jakub se zeptal co byl ten domek dříve, byla to husitská kaple. Potom Vítek řekl, ať se otočíme k němu a nikdo se nesmí otočit. Na parkovišti byly přívěsy, zeptal se na jejich počet. Byly tři, ještě se zeptal jestli jeden byl modré barvy, to už si nepamatoval skoro nikdo, ale počet snad polovina. Vítek měl ještě jednu otázku, ptal se jaký list drží v ruce, ukazoval nám list od javoru klen. Po rozdělení na dvě skupiny jsme si dali závod po té nádrži, protože je klopená, tak to bylo zajímavé. Kdo zvítězil, to nebylo důležité a pokračovali jsme v cestě. Šli jsme pořád kolem Lužnice, po cestě jsme potkali malou skupinku lidí se starostou města. U vodáckých kluboven byly další kontrolní otázky. Čejný se zeptal, jak se jmenuje ulice proti níž jsme šli. Byly dva návrhy: Podskalí nebo Podpeklí. Spráně bylo samozřejmě Podskalí. Vítek se zeptal jak se jmenovaly stromy, které byly na břehu řeky, rostly tam duby. Když jsme došli až ke garážím na horním sídlišti, tak se nás Vítek zeptal, kolik mostů jsme přešli a přes kolik řek. Správná odpověď byla tři mosty a Lužnice, Nežárka a Degárka. Ještě jsme se pokoušeli odhadnout kolik je tam garáží, ale bylo to složité, velmi složité. Prošli jsme i kolem zahrádek, za nimi stálo Míry auto, tak jsme se za ním došli podívat. Zrovna dláždil cestu u chatky, jen tak navrhl jestli neloví “horusičák”, Korbík říkal, že asi jo, tak se řeklo, že se tam dojdem podívat. Chvíli jsme ještě s Mírou povídali a potom vyrazili. Po zhruba čtvrt hodině chůze jsme došli k Horusickému rybníku, ještě se nelovilo, protože tam bylo pořád dost vody, aby se mohl rybník vylovit. Ale alespoň jsme se podívali jací tam byli “macci”, na to už tam bylo totiž vody málo. Potom jsme museli kus pokračovat po silnici, ale zanedlouho jsme ze silnice sešli a za chvíli stáli u břehu pískovny. Začali jsme hledat nejvhodnější místo pro ohniště, když bylo nalezeno, tak se vyrazilo na dřevo. Při ohni a opekání všeho možného jsme hovořili rovněž o všem možném. Ke břehu také připluli labutě, tak někdo vytáhl z batohu nějaké pečivo a hodil jim ho do vody. Po nasvačení, nejvíce se čekalo na “polívkáře”, jsme si zahráli “na pohraničníky”, Vítek si natrhal stébla, podle nich se určili pohraničníci – ti co vytáhli nejdelší, vytáhli si je Váša a Pinďa. Úkolem bylo přenést z jejich území k ohni batoh, který si osnesli s sebou. Pohraničníci měli také samozřejmě vymezený prostor kam mohli a kam ne. Když hra trochu vázla, tak se k “pašerákům přidali Korbík a Jakub. Nakonec se jim batoh podařilo pronést, a to Vášovi, který využil toho, že Korbík s Jakubem na sebe navázali pozornost. Poté se určili noví „pašeráci“. I jim se podařilo batoh dostat k ohništi, jmenovitě Dřímalovi. Ještě před zahájením hry jsme si zbalili batohy a torny, abychom se po skončení mohli hned vydat ke svým domovům, tak jsme nakonek i učinili. Výprava byla vydařená.