Výprava do Třeboně

Výprava do Třeboně

23.06.2001, sobota

Sraz byl v 7 ⁴⁵ u klubovny nebo v 8 ¹⁵ na nádraží. U klubovny čekali Váša, Martin a Radek. Poté spolu odešli na nádraží. Ostatní se sešli už na nádraží, včetně Tlachala a Píďi. V 8 ¹⁸odjel z nádraží ve Veselí nad Lužnicí vlak směrem na Třeboň, v něm jsme jeli i my. Hned na začátku cesty nám nastali potíže. Při kontrole jízdenek nás pani průvodčí pěkně překvapila, když nám sdělila, že jedeme „na černo“. Protože jako obvykle jsme jeli na společnou jízdenku. Pani u pokladny nám měla vydat čtyři papírky, kupovali jsme si totiž rovnou jízdenku i na zpáteční cestu. Dvě jízdenky za děti do patnácti let, a dvě pro dospělé. Pani u pokladny nám, ale bohužel dala jen tři papírky. Pani průvodčí nám, ale bohužel sdělila, že je to naše chyba, že je naše povinnost si jízdenky u pokladny zkontrolovat. Tak nám musela jízdenku vypsat ve vlaku, a ještě dvacet korun jsme dopláceli, že to psala ve vlaku. Do Třeboně jsme už naštěstí dojeli bez potíží. V Třeboni jsme vystoupili na zastávce, při prvním pohledu jsme zjistili, že jí opravují. Hned jsme si do čekárny šli zjistit kdy jede nějaký vlak do Veselí. Prošli jsme Třeboň přes náměstí a kolem pivovaru až k hrázi rybníka Svět. Po ní jsme šli až k Schwarzenberské hrobce. Samozřejmě jsme jí navštívili. Protože tam už byli nějací turisté, tak jsme s nimi šli rovnou dolů do samotné hrobky, tam jsme si vyslechli samé zajímavé věci. Po prohlídce dolní části jsme šli nahoru a tam si vyslechli historii hrobky. Při prohlídce jsme se dozvěděli, že je momentálně otevřená i původní hrobka. Ta je od té nynější vzdálena 200 metrů. Tak jsme se do ní podívat, je to spíše takový malý kostelíček. Byl v něm takový starší pán. Poté jsme pokračovali v chůzi kolem hráze rybníka Svět. V našem plánu bylo jej obejít. Trasa měří 12 km. Na trati jsou tabule se zajímavými věci, je to naučná stezka. Na rybníce se chystali nějaké jachtařské závody, nebo co? Asi po hodině chůze jsme se chtěli někde utábořit a rozdělat oheň. Protože byl docela silný vítr, tak to nebylo tak jednoduché najít správné místo k rozdělání ohně. Nakonec se povedlo a začali jsme nosit dříví. Podařilo se nám sehnat i březovou kůru a za chvíli oheň vesele plápolal. Shromáždili jsme se kolem ohně a začali vybalovat buřty. Všichni byli u ohně jenom Tomáš s Lukášem byli mimo ostatní a drželi bobříka osamělosti, nebo co? Po hodině povídání o všem možném (hlavně o táboře a přípravě) jsme se zvedli a sbalili si torny. Museli jsme jít, protože vlak nečeká a my měli před sebou ještě tak polovinu cesty. Vždy jsme si udělali malé přestávky. Chůzi jsme si třeba zpestřili tím, že ve vysoké trávě byl klacek s alobalem, a my k němu běželi. Kdo se ho dotkl první tak vyhrál. Po asi půl hodině chůze jsme byli už zpátky v Třeboni. Došli jsme si na zmrzlinu a pomalu se vydali opět na zastávku. Po chvíli čekání přijel vlak, nastoupili jsme do něj a vyrazili opět domů, do Veselí. Někteří si ve vlaku po náročné cestě zaslouženě zdřímli. Když vlak zastavil, a my uviděli známé nádraží, tak jsme vystoupili a každý se vydal ke svému domovu.